Vláda P. Fialy se dostala v průzkumech veřejného mínění až na úroveň 17% důvěry veřejnosti. Je to rekordně nízké číslo, které snad už ani dál klesat nemůže. Těžko bychom hledali v polistopadové historii Československa a Česka vládu s podobně nízkou důvěrou veřejnosti.

V zásadě jedinou významnou položkou státního rozpočtu, která zaznamenala v hubených letech hospodářské stagnace významný růst o desítky miliard korun, jsou výdaje na zbrojení. A logicky z toho vyplývá, že pokud letošní příjmy státního rozpočtu vlastně stagnují a jedna položka výdajů výrazně roste (pominu–li důchody, kde je to pochopitelné), není potom dostatek peněz ani ve zdravotnictví, školství, sociální oblasti, kultuře i jinde. Proto zde máme protesty lékařů a nemocničního personálu, které se v závěru roku podařilo zažehnat, spíše však odsunout o nějakého půlroku. Vláda nebude schopna požadavky lékařů prostě řešit. Podobné je to se školstvím, kde se sice situace uklidnila, ale latentně hrozí, že se krize brzy vrátí.

Stejně tak se média kriticky nezabývají nákupy amerických stíhaček F–35, které v příštích 10 letech zatíží státní rozpočet částkou několika set miliard korun. Nevzrušují je ani nákupy švédských obrněných vozidel a německých tanků Leopard za desítky miliard korun. Já bych takové nákupy nazval zničujícím útokem na finanční kapacitu státu. Ale současná vláda to vidí jinak. Životní úroveň občanů je jí vcelku fuk. A mainstreamová média o tom diskrétně mlčí. Vláda, jak jsem výše uvedl, se dostala až na úroveň 17% důvěryhodnosti, což je v mezinárodním srovnání s jinými zeměmi rekordně nízké číslo. Mírně jí konkuruje jen velmi nepopulární současná japonská vláda, která dělá vše ( jak jsem se mohl dozvědět při svém nedávném rozhovoru s bývalým japonským premiérem), aby si znepřátelila široké vrstvy japonské veřejnosti.

Naše novináře v mainstreamových médiích nezajímají tedy věci velmi podstatné, zato je však zajímají věci sice odsouzeníhodné, ale méně podstatné. A tak zatím není vyřešeno pobývání vicepremiéra a ministra práce Jurečky na mejdanu, který se pořádal na jeho ministerstvu těsně po děsivé střelbě šíleného střelce na Filozofické fakultě UK. Vicepremiér se prý zdržel na ministerstvu, kde se předvánoční trachtace odehrávala až do půl čtvrté ráno. Na společenských akcích předsedy strany bývá obvyklé, že se jich účastní také další veřejní funkcionáři strany. Nevšiml jsem si v médiích, že by došlo k otázkám na toto téma a k eventuální snaze toto rozkrýt. Jurečku pochopitelně diskvalifikuje nejen účast na mejdanu v nevhodné době, ale také jeho lživé mlžení o této akci.

A nyní se dostává do podobných problémů sám premiér. Uložil milion korun do podivné záložny a stal se tak jejím podílníkem, členem družstva, jenž vlastní družstevní podíl a zapomněl tento podíl nahlásit ve svém přiznání. To by snad bylo pochopitelné v situaci, když by P. Fiala někde zapomněl nahlásit nějakých 20 tisíc korun. Ale jeden milion? To je věru hodně peněz. Alespoň pro 95% našich spoluobčanů. Kromě toho, záložna, u které si premiér uložil své peníze a jejímž je de facto spolumajitelem (spolu se 122 dalšími osobami), se vyznamenala některými velmi podivnými operacemi. Korunu všemu premiér nasadil ovšem tím, když veřejně sdělil, že mu poradil vstup do této záložny a uložení peněz právě v ní, bývalý „poradce“ soc. dem. premiéra Sobotky a soc. dem. ministra vnitra Chovance, Miloš Růžička. Takto jeden ze zakladatelů (spolu s J. Bisem) vlivové agentury Bison & Rose. Je to poprvé, kdy premiér Fiala mluví na veřejnosti o spojení s tímto člověkem, který „radil Němcům, až prohráli válku“. A poté soc. dem. politiky opustil a nyní podle všeho (a to je informace, která v zasvěcených kruzích koluje již dlouhou dobu) radí premiéru Fialovi… A tato rada, týkající se vložení peněz do problémové záložny, se opravdu podařila.

Bylo by zajímavé vědět, zda Ružička s Bisem anebo Bison & Rose stále pokračují ve spolupráci se Zdeňkem Bakalou. A zda jsou stále oba pánové konzultanty firmy Bison & Rose, ze které tito dva její zakladatelé před lety vystoupili. Zřejmě proto, aby si uvolnili ruce.

V případech obou politiků, tedy Fialy a Jurečky, se nejedná o problémy bagatelní, jak to naznačují někteří politici vládní koalice. Konec konců, mejdan na ministerstvu práce byl médii už natolik rozpatlán, že se stal pro Jurečku existenčním problémem. Lidová strana se nejspíš bude muset zbavit svého neúspěšného lídra, který ji přivedl až na práh naprosté nevolitelnosti, jak to aspoň ukazují průzkumy veřejného mínění. A který se jako předseda strany uchyluje, ke své škodě, k věcem, které nepomohou před veřejností ani jeho straně, ani jemu osobně. Prostě se stal pro svou stranu balastní přítěží.